Nástroje mých snů

Bicí souprava. Ano chtěla bych bicí. "Hrála" jsem na ně jen jednou v životě a to příšerným způsobem. Byly to elektrické bubny mojí nejlepší kamarádky se čtyřmi přechody a činely. No nic moc. Trpím tak trochu Draming syndromem- což neznamená "kapelu" Miloše Maiera , ale pohyby rukou v rytmu hudby, nejčastěji DYMYTRY a Stroy, na nádraží., ve vlaku či na ulici. Dnes jsem to doknce i s bolavou rukou názorně předváděla kámožce ve škole která má taky bubny.

Můj vzor Miloš Meier a jeho již zmíněná jednočlenná kapela. No na to, že je mi patnáct a zatím hraji na bubny imaginární je to hodně nemožný nesplnitelný sen. No dobrý na tom je, že už díky němu umím, znám, základní střídání rukou. No jak se tomu říká si za boha nemohu vzpomenout. Bylo to nějak Para...něco. 

Mým splněným násstrojem. To je ale blbá věta! Nástrojem která mám je kytara. Černá akustická kytara značky Stagg. Chtěla bych eletrickou, ale ta je pro mě cenově zatím nedostupná. No, ale určitě si na ni našetřím dřív než na mé vysněné bubny Tama za sto táců. No i když nevím na co mi bude osm přechodů...